...dva posty v jeden nejsou u Radka Podgorneho obvykla situace, ale rekl jsem si, ze nebudu takovej pesimista a napisu i o necem, co mi dnes pomohlo. A neni to tak slozite, je to BoBuv (Lukas Marvan) povzbuzujici komentar k memu predchozimu prispevku.
Ano, i takova malickost staci cloveku ke stesti! Takze ti, BoBe, dekuji znova. Nejde jen o ten komentar, ale o vedomi, ze muj blog cte i nekdo, u koho jsem to necekal (asi hlavne kvuli svym radikalnim postum ohledne Applu a vedomi o tvem pozitivnim vztahu k tyhle firme ;-) ). Mozna je to ale nejaka zvlastni reciprocitni nahoda, zrovna dneska jsem cetl na tvym blogu pozvanku na Habrovku a docela uvazuju o tom, ze teto akce “zneuziju” k “preziti” sobotniho odpoledne. Ne, neboj, neni to takova z nouze ctnost jak to zni, zjistil jsem totiz dneska, ze hudba leci. Ale o tom snad jindy...
Ale aby to nevypadalo jen jako soukromy rozhovor mezi mnou a BoBem, mam tu i ponauceni pro ostatni. Piste komentare na cizi blogy! Komunikujte! Cloveku, ktery se citi sam to dost pomuze! Vazne!
Kdyz bych to mel vyjadrit vedecky (coz je mimochodem jeden z duvodu, proc me Veronika opustila - prilisna vedecnost), musi byt prece kazdemu jasny, ze pokud se neozve nikdo z tech sedmi miliard (zaokrouhleny odhad) lidi na svete, citi se clovek totalne opustenej... ...a jen jeden clovek staci k tomu, aby se z nuly stala jednicka, tzn. NEKONECNEKRAT vic!
Go Top
comments powered by Disqus